Britové jsou zvláštní. Běhaj. Pořád. V tílku a kraťasech, když já mám na sobě triko, vestu, tlustej svetr a sako. A když mám deštník, běhaj v tílku a kraťasech s deštníkem.
Příšernosti z MHD už psát nebudu, jen doufám, že to jednou všechno pochopím. Maybe.
Jinak jsem se dneska byla zapsat do školy. Můj kampus není tak pěknej jako ten městskej, ale co... Popovídala (teda spíš pokývala) jsem si s koordinátorkou, objevily jsme všechny zóny knihovny dle tichosti, sdělila jsem svou anamnézu a množství vypitého alkoholu na místní klinice, zápasila s neaktivní "chytrou kartou", zapsala se do tisíce newsletterů a dal si oběd. Můj první NTU oběd. V celku dobrá tortilla za 3, 11. Nekupte to.
Pak půlhoďka doma a hurá na "scavenger hunt", hru, při který jsem obíhali město a hledali odpovědi na otázky typu kolik je studenský vstupný tam a tam. Byli jsme čtyři - já, Klaudia (Slovenka z MUP, co je tu taky na Double Degree) a dvě fajn Holanďanky. Byla to sranda, zvlášť když začlo fakt lít. Byli jsme skoro první, takže druhý a vyhráli jsme voucher na pět liber do jednoho nákupního centra. Cool, isn´t it? :-D A pár minut na to jsme nechali každá 2,20 ve Starbucksu. Worth it. Ne dobře, nebudu psát anglicky, promiňte moji milí rodičové, babičky a tak dále.
A teď? Jdu spát, první noc sama, ale zvládám to, až se sama divím. Dnešek nebyl tak hroznej jako dny předtím, třeba nakonec nebudu mamánek, a to je výzva. Zítra jedu do čtvrtka za Štěpánem, takže to vlastně ani výzva není. Možná časem vyvěsím hlasování, jestli mám jet v říjnu domů na tři dny nebo ne. Těžká otázka a moje nerozhodnost dohromady. Bude se mi chtít zpátky, když poletím, nebudu to Štěpánoj závidět, když nepoletím? Nechcete takhle náhodou někdo přijet 25. října, ať to nemusím řešit, co?Jo, jdu spát, o hlubokejch myšlenkách, sebezkoumání a paranoie až příště. Dobrou.
Žádné komentáře:
Okomentovat